Dnešní dopoledne patřilo fotbalu, slunci a radosti ze hry. Turnaj v Senohrabech nám nabídl přesně to, proč máme dětský sport tak rádi. Krásné počasí, skvěle připravené hřiště a především děti, které od první do poslední minuty ukazovaly chuť hrát, učit se a bavit se fotbalem.

Do prvního zápasu proti domácím Senohrabům jsme vstoupili velmi aktivně. Od úvodních minut bylo vidět, že děti přijely s chutí hrát. Nebály se kombinovat, hledaly jeden druhého, snažily se rozehrávat a vytvářet si šance společnou hrou. Za svou aktivitu a odvahu byly odměněny vítězstvím 5:2. Nebyl to jen povedený vstup do turnaje, ale také ukázka toho, že věci, které společně trénujeme, dokážou děti přenést i do zápasu.

Ve druhém utkání nás čekala Vlašim. Soupeř s několika velmi šikovnými hráči, kteří dokázali rozhodovat situace individuálně. Přestože zápas skončil remízou 3:3, právě v tomto utkání jsme měli možná největší radost z předvedené hry. Zatímco soupeř často spoléhal na individuální kvalitu, naše děti se snažily hrát fotbal jako tým. Bylo krásné sledovat, jak si přihrávají, podporují se, nabíhají si do prostoru a hledají společná řešení. Ne vždy všechno vyšlo, ale odvaha hrát kombinační fotbal proti tak kvalitnímu soupeři byla obdivuhodná. Právě v těchto chvílích člověk vidí, že se děti fotbalově posouvají a začínají chápat, že největší síla týmu není v jednotlivcích, ale ve spolupráci.

Poté přišel zápas proti Benešovu. Utkání, které skončilo porážkou 5:4, ale jeho průběh byl úplně jiný, než napovídá konečný výsledek. Děti předváděly krásné akce, dostávaly se do velkého množství šancí a často byly fotbalovějším týmem. Bohužel právě zde se ukázalo, jak umí být fotbal někdy krutý. Několikrát chyběl jen krok, pár centimetrů nebo trochu štěstí v zakončení. Přesto nikdo neskládal hlavu. Děti bojovaly dál, podporovaly se navzájem a snažily se hrát svou hru až do posledního hvizdu. A právě za to si zaslouží obrovskou pochvalu.

Poslední utkání proti Čerčanům bylo krásnou tečkou za celým turnajem. Byla na nich vidět radost ze hry, sebevědomí i energie, kterou si během dopoledne vybudovaly. Dařila se kombinace, padaly góly a výsledkem bylo vysoké vítězství 8:1. Ještě důležitější, než samotné skóre však bylo to, jakým způsobem k utkání přistoupily.

Když se dnes za turnajem ohlédneme, největší radost nám nepřinášejí výsledky. Samozřejmě potěší vítězství a zamrzí porážka, ale to nejcennější se do žádné tabulky nezapíše. Mnohem více nás těší, že děti chtějí hrát fotbal. Že se nebojí udělat chybu. Že i v těžkých chvílích hledají spoluhráče místo jednoduchého řešení. Že se snaží kombinovat, přemýšlet, komunikovat a pomáhat si navzájem. Že se dokážou radovat z krásné akce stejně jako z gólu.

Fotbal je dlouhá cesta a na té cestě budou přicházet vítězství i porážky. Dnešní turnaj nám ale ukázal něco mnohem důležitějšího. Ukázal děti, které mají radost ze hry, chtějí se zlepšovat a postupně se učí hrát fotbal způsobem, který má smysl. Fotbal, ve kterém není nejdůležitější jednotlivec, ale tým.

A právě proto jsme na všechny naše děti dnes nesmírně pyšní. Ne kvůli počtu vstřelených branek, ale kvůli tomu, jakým způsobem celý turnaj odehrály. Protože výsledky časem zmizí, ale charakter, týmovost, odvaha a radost ze hry jsou hodnoty, které zůstávají. A těch bylo dnes na hřišti vidět opravdu hodně.

Turnaj minipřípravky v Senohrabech

Dnešní mini přípravka si opět hrábla asi maličko na své dno. Asi je nám souzeno neustále hrát pouze ve třech bez jakéhokoliv střídání. Pro děti je to náročné, obzvlášť v tomto počasí, nicméně když se podíváme na jejich zápal a chuť hrát, tak je to možná zase pro ně dobře. Všichni se zapojují do hry s maximálním nasazením.

Je sice fakt, že první zápas tohoto turnaje byl pro nás trošičku hledající se. Děti do něj vstoupily malinko zmateně a vlastně jediné, co nás dělilo od remízy nebo případně následné výhry, bylo to, že jsme se nedokázali pořádně zorientovat a přišel gól vlastně přes celé hřiště.

Co se týkalo dalších zápasů, tam děti excelovaly a skutečně hrály týmově. Snažily se přihrávat, tvořily hru, a to kolikrát nedokáže ani dospělý hráč. Ukázaly toho krásného ducha a chuť hrát. Je paradox, že i v tomto malém počtu vše zvládly.

A dnes ani moc neremcaly – namočily hlavu, napily se a pokračovaly ve své vítězné sérii zápas za zápasem. 🧡⚽