Na poslední turnaj této sezóny jsme vyrazili do Teplýšovic, kde nás čekalo něco trochu jiného než obvykle. Turnaj, který pořádal OFS Benešov, byl velmi netradiční nejen svým formátem, ale i atmosférou – a právě to z něj udělalo skvělou tečku za naší sezónou. Za celou organizaci a možnost být součástí této fotbalové akce chceme OFS Benešov moc poděkovat – bylo to zkrátka výborně připravené a děti si turnaj naplno užily.

 

První zápas jsme odehráli ve formátu 3+1 proti týmu Velíš. A byla to radost sledovat! Naši hráči předváděli nádherný fotbal, plný rychlých přihrávek, pohybu a krásných gólů. Vyhráli jsme vysoko a hned od začátku bylo jasné, že si tenhle turnaj budeme užívat.

Druhé utkání bylo ještě víc netradičnější – 1 vs 1 proti Křivsoudovu. Každý hráč měl prostor ukázat, co umí – různé kličky, rychlé změny směru, kreativitu a odvahu. Skvělá příležitost k tomu vyzkoušet si něco, co se v klasickém zápase často nestihne.

Následoval formát 2 vs 2 proti Chotýšanům/Bílkovicím. Tady už začínalo být znát velké horko, ale i tak naši kluci makali naplno. Bylo vidět, jak se snaží spolupracovat, pomáhat si a tvořit akce i v tak malém počtu hráčů.

Na závěr jsme se vrátili ke klasickému formátu 4+1 v utkání proti Trhovému Štěpánovu. Vyrovnaný zápas, ve kterém jsme bojovali až do konce, nakonec skončil zaslouženou remízou. Únava už byla znát – na turnaj jsme totiž dorazili pouze se sedmi statečnými, kteří odvedli naprosto obdivuhodný výkon. V takovém horku a s tolika zápasy za sebou to vůbec nebylo jednoduché.

 

Když dnes zpětně přemýšlím nad celou sezónou, vybaví se mi tolik momentů – radost po gólu, smutek po prohře, objetí po povedené akci, nadšení z malého pokroku, odvaha pustit se do věcí, které ještě před měsícem nešly. Tyhle děti rostly. Každým zápasem, každým tréninkem – ale hlavně tím, kdo jsou a jak k sobě patří.

A jsem na ně neuvěřitelně pyšná. Nejen jako trenérka, ale jako člověk, který měl to štěstí být u toho. Být svědkem toho, jak z malých, nejistých hráčů rostou odvážní, sebevědomí a laskaví sportovci, kteří si navzájem fandí a věří. A to je dar.

Děkuji každému jednomu dítěti. Za jejich energii, smích, upřímnost i slzy radosti a smutku. Za to, že se nebály chybovat, že se uměly radovat i padnout a zase vstát. Děkuju za každý pohled, který mi dal najevo, že to, co děláme, má smysl.

A rodiče… vy jste tichá síla v pozadí, která je ale slyšet víc, než se zdá. Děkuju vám za trpělivost, podporu, slova povzbuzení, za to, že jste stáli za svými dětmi a i za mnou a ostatními trenéry. Za to, že jste je vozili, fandili jim, objímali je po prohraných zápasech a sdíleli jejich radost po těch vítězných. Děkuji, že jste součástí našeho týmu.

 

A na úplný závěr bych chtěla říct ještě něco důležitého…

Tahle sezóna nebyla jen o zápasech, výhrách nebo gólech. Byla hlavně o lidech, o odvaze zkusit něco nového, o víře v to, že když spojíme srdce, může vzniknout něco krásného.

Byla to naše první sezóna v nově vzniklém klubu – a já jsem neskutečně vděčná, že jsme do toho tehdy šli. Protože právě díky tomu jsme dnes tam, kde jsme. Obklopení dětmi, které se navzájem podporují. Rodiči, kteří věří nejen svým dětem, ale i nám trenérům.

Za tenhle rok jsme si společně vybudovali něco výjimečného. Nejen tým, ale domov. Nejen hřiště, ale bezpečný prostor. Nejen klub, ale rodinu.

A za to vám všem – dětem, rodičům, kolegům i podporovatelům – ze srdce děkuju. Díky vám to má smysl. Díky vám to není jen fotbal. Těším se na všechno, co nás ještě čeká. Protože když jsme spolu, dokážeme cokoli. ❤⚽