Dnešní turnaj v Čerčanech měl od rána jasný „deštivý“ scénář. Déšť nás provázel prakticky celé dopoledne, ale i přesto bylo hřiště ve velmi dobrém stavu a dalo se na něm hrát kvalitní fotbal. Byly to podmínky, které člověku nic nedarují – a o to víc v nich vynikne, kdo má srdce.

A to dnes naše děti ukázaly naplno. Od prvních minut bylo vidět, že na hřišti nechají všechno. Šly do každého souboje naplno, nebály se, makaly jeden za druhého a držely při sobě. Bylo v tom odhodlání, radost ze hry i obrovská chuť bojovat. Nešlo jen o jednotlivce – byl to tým v tom nejhezčím slova smyslu. Povzbuzování, podpora, společná radost z každého povedeného momentu.

A výsledky na sebe nenechaly čekat. Přestavlky jsme porazili 5:0, Soběhrdy 8:1 a domácí Čerčany 6:1. Byly tam krásné akce, chytré přihrávky, bojovnost před brankou a hlavně góly, které padaly po opravdu povedených týmových situacích. Byla radost to sledovat – nejen kvůli skóre, ale kvůli tomu, jak k tomu děti došly.

Před posledním zápasem proti Nespekům jsme jeden zápas stáli. A i když to byla jen krátká pauza, bylo to znát. Trochu jsme vypadli z tempa a po celém náročném dopoledni už začaly docházet síly. Přesto děti nic nevzdaly. Bojovaly až do konce, šly dál i přes únavu, ale tentokrát to nestačilo a prohráli jsme 6:2.

Tenhle poslední výsledek ale vůbec nemění to hlavní. Jsme na děti neskutečně pyšní. Za to, jak dnes bojovaly, jak se podporovaly, jak to nevzdaly ani v těžkých chvílích. V takovém počasí, v takových podmínkách předvedly výkony, které měly obrovské srdce. Přesně takhle má vypadat tým.

A velké poděkování patří i rodičům. Protože stát celé dopoledne v dešti, mrznout u hřiště a přesto neustále fandit, povzbuzovat a být dětem oporou – to není samozřejmost. Vaše podpora byla slyšet i cítit a pro děti znamená strašně moc.

Dnešek nebyl jen o fotbale. Byl o srdci, o týmovosti a o lidech kolem. A přesně proto měl takovou hodnotu. 🧡⚽️

Turnaj mini přípravky v Čerčanech

Příběh Tří mušketýrů známe asi všichni, ale to, jak dnes hráli naši nejmenší, by snad ani Alexandre Dumas nenapsal lépe. Vždyť nás nebylo ani čtyři jako v románu! Děti se ale rvaly jako lvi, působily velmi kompaktně a myslím si, že do hry daly to nejvíc, co mohly – své srdíčko. Všechny zápasy odehrály s obrovským nasazením, elánem a úsměvem na rtu. Gólovou radost navíc rozdával každý z těch tří mušketýrů.

I když počasí zrovna moc nepřálo, ti nejmenší rozdávali radost svým rodičům i trenérům. Myslím si, že přestože jsme jeden z těch pěti zápasů prohráli, krásně se ukázalo, jak moc děti chtějí pracovat a trénovat. Právě to úsilí pak totiž úspěšně „prodávají“ na hřišti.