Jsou turnaje, po kterých člověk přijede domů a pamatuje si výsledky. A pak jsou turnaje, po kterých si pamatuje úplně něco jiného – pohledy dětí, jejich radost, podporu mezi sebou a chvíle, kdy si uvědomí, že fotbal je vlastně mnohem víc než jen hra. A přesně takový byl dnešní turnaj v Čerčanech.

Už od rána bylo jasné, že nás nečeká nic jednoduchého. Vedro bylo téměř nesnesitelné, slunce pálilo od prvních minut a navíc jsme tentokrát neměli tolik dětí, abychom mohli pohodlně střídat. Znamenalo to jediné, odehrát celé dopoledne skoro bez odpočinku. Běhat, vracet se, znovu nastupovat a znovu bojovat. A víte co? Děti ani jednou neukázaly, že by chtěly polevit.

Do prvního zápasu proti Senohrabům nastoupily s energií a od prvního doteku s míčem bylo vidět, že dnes nepřijely jen odehrát turnaj. Vyhrály jsme 12:3. Proti Benešovu přišel další nádherný výkon a výhra 12:1. A do posledního zápasu proti domácím Čerčanům už děti šly unavené, zpocené, ale pořád se stejným odhodláním – a odměnou bylo vítězství 7:0.

Jenže dnes vůbec nejde o čísla. Protože kdyby někdo viděl jen výsledky, nepochopí, co se dnes na hřišti skutečně odehrálo. Neviděl by ty přihrávky, kdy si děti nehledaly nejjednodušší cestu ke gólu, ale hledaly jeden druhého. Neviděl by, jak zkušenější hráči zvednou hlavu a místo další střely pošlou míč holkám, které teprve začínají, nebo mladším spoluhráčům, aby si i oni mohli zažít ten pocit radosti, odvahy a úspěchu.

A pak přišly chvíle, kvůli kterým to všechno stojí za to. První góly. Takové ty góly, které možná nikdo za pár let nebude počítat do statistik, ale jejich majitelé si je budou pamatovat ještě hodně dlouho. A nebyla to radost jednoho dítěte. Radoval se celý tým. Protože dnes nebylo důležité, kdo dal nejvíc gólů. Důležité bylo, že se děti naučily mít radost i z úspěchu toho druhého.

Dnes jsem na ně nekoukala jen jako na děti, které hrají fotbal. Dnes jsem viděla partu, která si pomáhá, podporuje se a která pochopila něco strašně důležitého – že nejsilnější tým není ten, kde jeden září, ale ten, kde se navzájem rozsvítí všichni.

A právě proto dnes nemám vůbec nic, co bych dětem vytkla. V příšerném vedru, skoro bez střídání, nechaly na hřišti úplně všechno. Předváděly fotbal plný radosti, odvahy, týmovosti a momentů, které často převyšovaly jejich věk.

Dnešní turnaj jsme nevyhráli jen výsledkově. Dnes děti vyhrály něčím mnohem cennějším. 🧡⚽

Turnaj minipřípravky

Dnes nás čerčanské hřiště přivítalo pekelnou výhní a nemyslím tím pekelnou, že by se na nás vrhlo spoustu malých satanášků, ale tím, jaké bylo počasí. Faktem je, že první minuty pro nás byly trošičku náročné. Seznámení s terénem a spoluhráči chvilku trvalo. Ale na druhou stranu se děti snažily maximálně o jakoukoliv kombinaci, hru či zapojení. Také jsme měli chvilku, kdy jsme si mysleli, že nebudeme jenom tři, a dokonce jsme měli chvilku na střídání což se u nás moc často nestává. Ale dnešní počasí dalo zabrat opravdu všem, a tak jsme vybojovali dvě výhry a remízu. Myslím si ale, že to není o výsledku.   Ale spíš o tom, že děti se i pod řádnou dávkou podpory rodičů hecly a chtěly hrát. Motivaci měli určitě velmi zajímavou. Bylo dokonce hezké sledovat, jak si mezi sebou říkají, co mají dělat, kde mají stát, jak mají hrát. Což je pro trenéra vždycky velmi vítanou oporou. Takže slovy na závěr – i přes počasí, které bylo velmi extrémní si myslím, že děti si užily turnaj a hrály s maximálním nasazením. Protože každý turnaj jim něco dá, každý souboj jim něco dá, každý vstřelený gól jim něco dá, a hlavně každý trénink jim něco dá. Hlavní odměnou po zápase bylo ovoce od našeho malého oslavence! Čímž mu všichni přejeme Fšecko NEJ a děkujeme za sladkou tečku

Více foto turnaje najdete zde: U9 Turnaj mladší přípravky v Čerčanech 
foto: Honza Chaloupecký